Vítejte v mé maličké železničně modelářské sekci webu. Časem tu budu přidávat nějaké fotky z reálných železnic, články s návody, fotogalerie z mé železnice v měřítku TT, možná i nějaké fotky z jiných kolejišť. Na modelařinu mám ale krutě málo času a tak bude posun vpřed méně než sporadický. Smyslem je rozšířit stávající zdroje informací. Železničně modelářská sekce je určena především začátečníkům, přesto věřím, že tu něco pro sebe najdou  i pokročilejší železniční modeláři. Každý modelář prohledává nejdříve web, pak se jde podívat na nějaké slušné kolejiště a pak teprve na základě zjištěných informací vytváří plán svého kolejiště. Nejdříve si navymýšlí, kolik čeho na panel umístí, kolik staveb a jaké, kolik nádraží. Také musí vymyslet, pro kolik lokomotiv kolejiště bude, kolik nezávislých okruhů a zda bude trať obousměrná, digitální nebo analogová. Oborů, o kterých musí novopečený modelář přemýšlet je mnoho. Budu dodržovat standardy norem pro modelové kolejiště, nebo použiji vlastní pravidla? Jaké měřítko bude tím pravým? Jaké stoupání bude na trati do hor, aby to bylo ještě alespoň trochu věrohodné? Na jaké desce budu stavět, jaký rozměr kolejiště budu mít, jaký se mi vůbec vejde do bytu? Zvolím TT, H0, N? Otázek je nespočet a na každou existuje odpověď. Tato prvotní fáze je pro začínajícího modeláře nejkrásnější, realita ještě nestačila přistřihnout křídla fantazii.

Pak uběhne něco času.

Manželka vytvoří první limit, tím je velikost kolejiště, druhým limitem bývá zhusta cena stavebnic, domečků, semaforů a lokomotiv. A dál jde ústupek za ústupkem. Když vytvoříte rám desky a natáhnete na něj překližku, začnete budovat krajinu z polystyrénu. A tady na vás čekají další limity. Dvě hory se na kolejiště nevejdou, nákladové nádraží také ne, pět nádraží tam také nejde vměstnat. A tak to jde stále dál. Nakonec je z rozmáchlého plánu maličké kolejiště a když sednete s kalkulačkou na výpočet předběžných nákladů, hravě se přehoupnete přes třicet, možná i padesát tisíc. A znovu přijde čas na další ústupek. Rozloučíte se se stavbou z nových materiálů a stavebnic a začnete obrážet bazary. Ani tak ale nedoufejte, že bude výsledná cena nižší, než váš první propočet. A tak vám nezbude, než škrtat a škrtat a regulovat a omezovat a neustále přistřihovat křídla svému rozletu. A pak, když si budete myslet, že nic horšího už nemůže nastat, objevíte kolejiště osvícené lampičkami a oživené regulérním nočním provozem. Tehdy se nejspíš posadíte na zadek a budete uvažovat o tom, že modelařina byl veskrze hloupý nápad. Pak někde vyčtete, že jde něco vyrobit vlastními silami, objevíte pár zázračných nápadů a znovu se vyšvihnete do sedla koně, který už vás nepustí ani na vteřinu. Možná už vám je v téhle chvíli jasné, že kolejiště je vlastně něco jako chalupa. Prostě nejste a nebudete nikdy hotovi. Všichni modeláři vycházejí z toho, že si postaví kolejiště a budou si hezky v klidu jezdit s mašinkami. Realitou jsou vteřiny a minuty opatrného popojíždění jedinou mašinkou proti týdnům a měsícům nekonečné práce a budování kolejiště. Až budete hotovi, některý z výrobců dá do oběhu super skvělou novou foliáž, bez které nebude moci žít, jiný z výrobců přijde s revoluční technologií výroby stromečků. A koloběh se rozeběhne nanovo. Nezoufejte. My všichni jsme si vybrali toho nejkrásnějšího koníčka, jakého snad vůbec lze mít. A je lhostejné, jestli nám peněženka dovolí povrchy od Poláka, od Nocha, nebo si budeme všechno barvit a pokrývat posypy. Nezáleží až tak moc na materiálu, ale na našem srdíčku. Kus špejle se promění na závoru, pár smotaných drátků obalených v posypu v keř. Co nezvládne estetika materiálu, to dotáhne naše fantazie. Nutné je chtít, snít a doufat. A taky jít se srdíčkem na dlani trochu naproti. Až se povede líp, čeká nás rekonstrukce. A kousek za kouskem se nakonec k dokonalosti propracujeme.

JOBE 29.12.2010