Nová stránka 1

Zvon Zikmund

Mnoho pověstí předpovídá na základě jisté souvislosti budoucnost lidstva, země, města. Mnohá známe a pamatujeme si je už ze školních lavic, třeba ...Lomikare, Lomikare, do roka a dne..., nebo Libušinu větu…vidím město veliké… .

Někdo pověstem a proroctví bezezbytku věří a jiný zase ne. Však jsou chvíle, kdy každému z nás zatrne, kdy pochopíme, že se cosi může stát. Ve zvonové věži chrámu sv. Víta na pražském hradě jsou zavěšeny zvony Václav, Jan Křtitel, Josef a největší pražský zvon Zikmund. Ten byl odlit roku 1549, vysoký je dva metry a tři centimetry a průměr má až neskutečných 256 centimetrů. Zvon váží 16,5 tuny. A právě Zikmund je spjat s osudy Čechů jednou z nejzvláštnějších pověstí. Tvrdí se v ní, že pokud pukne Zikmundovo srdce, nebo bude-li zvon jinak poškozen, zle se povede českému lidu. Nad pověstmi často jen mávneme rukou, chybí hmatatelné spojení s realitou, vazba na jsoucno. V případě zvonu Zikmund jsme ale měli příležitost sáhnout si na realitu až nějak příliš zblízka.

15.6.2002 před šestou hodinou večerní došlo k podivné události. Při zvonění na večerní mši se náhle změnil zvuk zvonu a po několika úderech puklo srdce, utrhlo se a propadlo dřevěnou podlahou. Leckdo z nás hledal souvislost s právě proběhnuvšími volbami. Brzy jsme pochopili, že změna vnitropolitického klimatu nemůže být dosti vážným problémem, na který by puklé srdce zvonu poukazovalo a protože se dlouho nic nedělo, vytěsnily jsme puklé srdce zvonu, pojmenovaného po patronu země České, ze své mysli.

Nebyl jsem povodňovým turistou. Přesto se mi podařilo zachytit několik zajímavých obrázků. Toto je tuším z nějaké smíchovské vodácké TJ.

7.a 8. srpna 2002 došlo k lokální záplavě na jihu Čech, bylo zaplaveno několik železničních tratí, z nichž nejhůře na tom byla ta, která směřuje z Českých Budějovic do Českých Velenic. Záplava se dotkla i rakouského příhraničí, i tady byla zatopena trať a o dopravu se staraly náhradní autobusy. Stále ještě nikdo nehledal souvislost s varováním, ohlášeným puklým srdcem zvonu Zikmund.

Jen o několik metrů dál je malé přístaviště. Dobře ukotvená vodní garáž zatím částečně odolávala. Co bylo uvnitř jsem nevytušil.

11.srpna 2002 znovu začalo pršet, lilo se jak z konve a brzy začaly stoupat první hladiny řek nejdříve v jižních a západních Čechách, pak i jinde. Potůčky se začaly měnit v potoky, potoky v řeky, řeky ve veletoky. Za jediný den napršelo 300 mm srážek. Začaly povolovat hráze rybníků, průtoky vody v řekách se začaly přibližovat maximu, mnohé domy, které byly vystavěny v historických říčních korytech, si vzala voda. Ani tehdy jsme ještě možná nevytušili souvislost s puklým srdcem zvonu Zikmund. Vždyť povolaní tehdejší doby upozorňovali jen na dvacetiletou vodu. Až následující dny ukázaly, že optimistické řeči tehdejších „moudrých“ byly jen řečmi tupců. Voda zaplavila mnoho obcí, jiné na několik dní odřízla od světa, elektřiny, zdroje pitné vody a potravin. Prakticky celá pražská čtvrť Karlín byla pod vodou stejně, jako třeba část Zbraslavi, zatopeno bylo i několik stanic metra. Střekov byl odříznutý od Ústí nad Labem, jedinou spojnicí se světem zůstal železniční most. Po něm bylo vlaky dopravováno pečivo, České dráhy zřídili v jednom ze svých vagónů porodnici. Tok řeky Labe se obrátil proti svému proudu a zaplavil všechny okolní obce, zaplavené byly i Neratovice včetně chemičky, ze které unikly škodliviny do řeky. Všichni si stále ještě pamatujeme boj o záchranu slona v pražské ZOO i nezměrnou snahu při stěhování hrochů a dalších zvířat tamtéž. Škody napáchané vodním živlem byly nedozírné, ty největší pak byly na lidských životech.

Smíchovské přístaviště bylo plné lodí. Hladina řeky někde v těchto místech kulminovala.

Teprve tehdy jsme viděli varování a škody v jediné rovině. To tajemné spojení výstrahy s následkem a hrozby s bolestí nás postavil pevně nohama na zem. Začali jsme hledat souvislosti a možné další výstrahy, začali jsme se bránit rozbouřenému vodnímu živlu.

Od té doby bylo pro bezpečí lidí i ochranu majetku mnoho učiněno. Byly vybudovány hráze, zábrany, mnohé terénní úpravy v krajině. Voda se v případě dalších povodní rozlije tam, kam se vždycky v dávné minulosti vylévala. Do vlhkých luk, lužních lesů, do volné otevřené krajiny. Tato opatření však vydrží jen do té doby, dokud si hrozivé následky povodně z roku 2002 budeme pamatovat. Všichni moc dobře víme, že lidská paměť je velmi omezená. Vždyť uběhlo sotva pár roků a už se zase ostošest staví v historických řečištích řek. Kolikrát ještě vyslechneme varování, než lidstvo pochopí? Jsou skutečnosti, které by nám měly být nad zákon a stavební uzávěru. Každý stavebník by si měl zjistit, kudy vede historické koryto řeky, kde byla nejvyšší hladina rozběsněného živlu, kudy a hlavně kam se rozlévá povodňová vlna. A ne ještě dávat úplatky, aby měl co nejlepší rozhled po hladině řeky a být jí co nejblíže...

Srdce zvonu Zikmund je nové, zvon sám prošel v roce 2003 pečlivým restaurováním. Však neznamená to mnoho. I nové srdce zvonu může puknout a povodeň nikdy nechodí samojediná... A varování zvonu, který nám zní nad hlavami už od roku 1549, nemusí platit jen pro jediný den, týden, měsíc a nebo rok.

Pod železničním mostem na pražské Výtoni se vytvořil takovýhle obrovský vír. Vytvořila ho voda, valící se z řeky do kanalizace. Všechno, co plulo řekou a velikost předmětů to dovolila, vír nasál a stáhl s sebou do kanalizační sítě.