Nebe na zemi.

Ano, zamířím do světa fantazie. Snad...

Někdy to vypadá, jako by kaluž byla jen oknem do jiného světa, do světa pod zemí.  Jakoby zem, po které chodíme, byla jen tenkou slupkou a jakoby z druhé strany a z našeho pohledu hlavou dolů chodili jiní lidé, protinožci. Před několika stoletími vědci tvrdili, že země je placatá, jiní k tomu přidali, že ji nesou na svých zádech sloni, v jejich počtu se ale rozcházeli. Jen si představte, že zem by byla opravdu placatá a kaluž by byla jen bránou z jednoho světa do druhého. Tam dole je stejné nebe jako u nás, rostou tam stejné stromy a tráva. Když zakopnete a upadnete do louže, vlastně nevíte, do kterého světa z ní vstanete. Trochu to může připomínat Alenku v říši za zrcadlem. Každé zrcadlení může oddělovat dva světy, dobrý a špatný, ošklivý a hezký, svět míru a lásky a svět bezpráví, bolesti a války. Takové upadnutí do louže může změnit dráhu našeho života, z úspěšného do neúspěšného, ze zoufalství do štěstí a naděje. Kaluž je tajemstvím opředeným teleportem, křižovatkou na cestě našich životů. Kaluž může být mezníkem, v němž se změní celičký náš život i vnímání světa. Ale pozor! Jen ta kaluž je branou, která má hladinu hladkou jako zrcadlo bez jediné vlnky. Takové louže nenajdete každý den, jsou stejně vzácné, jako dobré slovo, jako pohlazení shůry.

Kaluže často přitahují jakýmsi magickým kouzlem děti. Pouštějí si na nich dřívka jako lodičky, šlapou do nich, máčí si v nich ruce, nohy i oblečení. Co je na nich tak přitahuje? Magická síla? Tuší už děti, že právě v kalužích se může rodit cesta jejich životů, nebo jen touží jako Alenka poznat svět za zrcadlem, svět na druhé straně kaluže a pak se svobodně rozhodnout, který z těch dvou světů pro ně bude lepší? Možná, že někdo přebere a zůstane na té druhé straně a pak si nese celý život svůj kříž. Velmi brzy zapomeneme na druhý svět na opačné straně kaluže. Možná, že pokud zažíváme příkoří, stačilo by vstoupit do louže a vylézt na druhé straně, do světa, který k nám bude milosrdnější. Ale můžeme vůbec tušit, co nás čeká? Nepohoršíme si spíš pádem do kaluže a nedostaneme se tak do ještě horšího světa? Na to kdybychom uměli odpovědět.

Ale otázek se nabízí mnohem víc, stačí se jen zamyslet a samy vám vytanou a zformují se do slov. Co lidé na druhé straně kaluže? Jsou stejní nebo jiní než ti, co chodí po téhle straně světa? A pokud jsou stejní, jsou lepší nebo horší? Nepřicházejí k nám třeba za nocí, když jsou louže nehlídané, loupit a krást naše sny a vzpomínky?  A co zimy? Nejsou tam tvrdší než u nás? Vždyť kaluže zamrzají v zimě jako první, neznamená to náhodou, že mráz je na druhé straně větší a že vlastně skrze kaluže proniká do našeho světa? Nebojíte se, že až se příště budete dívat na hladinu kaluže, že se na vás bude dívat z druhé strany někdo jiný, že ve zdánlivém odrazu spatříte čísi jinou a cizí tvář? Je tohle všechno ještě pouhá fantazie? A nedalo by se někde nalézt aspoň zrníčko stoprocentní pravdy, jíž bychom se mohli chytit? A nebo jsou na kalužích opravdu jen pouhé odrazy oblak, nebe na zemi?

© JOBE 30.04.2009