Občas se stane, že si člověk všimne něčeho nového ve svém chování, poznání, způsobu přijímání informací, nebo nějaké nové schopnosti. Když mi bylo tak 14 – 15 roků, ptala se mne sestra mého kamaráda, jestli neumím vykládat karty. V té době jsem byl suverénní a nestresovaný adolescent a překvapen sám sebou jsem automaticky odpověděl, že na tom nic není, že vykládat karty umím. Vzal jsem balíček mariášek, důkladně je zamíchal, pak jsem nechal karty zamíchat i žadatelku o vykládání. Nechal jsem ji, aby levou rukou sejmula balíček a sejmuté karty dala na stůl, pak jsem na ně položil zbytek balíčku ze spodu. Vyložil jsem na stůl osm karet a otočil je obrázkem vzhůru. Už si nepamatuji celý výklad, vím, že tam bylo hodně červených, nějaká figurální karta a jedna specifická sekvence. Deset v červených, eso v červených a hned za nimi žaludové eso. Mohlo to vypadat podobně, jako výklad na obrázku.
Desítka a eso červené jsou nejvyššími vztahovými kartami, řeklo by se láskovými. Pokud za nimi přijde nejvyšší problémová karta, může to znamenat jediné. Těžké zranění, zdravotní poškození, smrt. V tomto případě jsem sekvenci vyložil jako smrt nenarozeného života, jenž byl počat z nebývale velké a silné lásky, řeklo by se osudové. A bylo i pro mne překvapením, že to byla pravda. Pak jsem ještě několikrát vykládal a dospěl k vlastnímu výkladu jednotlivých karet i jejich spojení. Uběhlo několik let a já byl podruhé požádán o výklad druhou sestrou mého kamaráda. Vyšla v podstatě stejná sekvence karet a také jsem ji vyložil naprosto stejně, jako prve její sestře, a opět jsem se nemýlil. Zbývá už jen otázka, zda je možné, aby měly obě sestry stejný osud, který ani jedna z nich nepřekročila. Časem jsme nějak přerušili styky, souviselo to s mou ochrnutou tváří a následky po nehodě. Přesto se mi později doneslo, že jedné z nich se narodilo mrtvé dítě a druhá propadla alkoholu a snad i drogám. I toto je jedna z variant tajemna. Každý člověk je k něčemu předurčen a má předem danou cestu. Jen vlastní omyly, poklesky a dědičná zátěž po předcích, nás mohou svést z předem dané úspěšné pouti životem, která je nám dána do vínku v době, kdy jsme nevinní a čistí, a svést nás na scestí, do bídy, k zoufalství i špatnému konci. Možná, pokud by si obě sestry uvědomily, že život dítěte je příliš cenný na to, než aby ho nechaly jen tak zbůhdarma vyhasnout, nabrali by správný směr a prožily by šťastný život plný radosti a dětského křiku. Potrat je ale zabití, i když jde o dosud nenarozený život, a stejně jako jiné hrůzné činy se promítne do karmy. A karmická zátěž pak pozmění cestu každého člověka.
Někdy, většinou velmi zřídka, (nesmím to totiž zneužívat) si sám vyložím karty. Před nějakým časem jsem se dostal na scestí a cítil jsem, že stojím na křižovatce a nevím, po které z cest se dát. Když jsem takhle chodil v kruhu bezmála půl roku, sáhl jsem po kartách.
Vyložil jsem zelené eso, krále, spodka a dalšího krále. Zelené eso je skutečně největší možná nejistota a spodek mezi dvěma králi je typický „sluha dvou pánů.“ Nejistota a neznalost směru, pro který se rozhodnout, snad už ani nejde výstižněji vyložit. Další karty mi přinesly červeného svrška, (což je žena) a pak červenou desítku a červené eso. Brzy by mi měla vstoupit do života veliká láska. Chtěl jsem nahlédnout za oponu, alespoň ještě jeden maličký kousíček. Komu by to ublížilo, kdybych se dozvěděl o kousek víc, alespoň náznak toho, jak se to všechno s novou láskou vyvine? Obrátil jsem první pomocnou kartu a nalezl obrázek s utrpením. Za kartami veliké lásky přišla žaludová devítka, která mi řekla, že se mineme. Velmi brzy jsem se dostal do situace, kdy jsem bytost, kterou jsem si vyložil v kartách, skutečně potkal. A přiznám se, že jsem byl v té chvíli ochoten pálit mosty, změnit celý svůj život i utéci od rodiny. Byla to emoce tak čistá a silná, že jsem podobnou dosud nezažil, a to už jsem chodil po světě docela dlouho. Prožil jsem bouři, povodeň, svým způsobem i tsunami v srdci. A vše dopadlo přesně v souladu s pomocnou žaludovou devítkou. Je jinou věcí, že jsem se celou situaci snažil zvládnout rozumově a bez způsobení bolesti blízkým. Takhle jsem si své utrpení nosil v sobě a snažil se ho ustát sám se sebou. Přesto z toho všeho nakonec vyplynulo cosi pozitivního. Doslova hmatatelně jsem si uvědomil srdeční čakru a naučil jsem se posílat energii na dálku jiným lidem a co víc, karty mi řekly, že skrze lásku naleznu cestu z kruhu. A to se nakonec stalo, i když to ještě chvíli bylo složité. Nakonec i tenhle web je toho důkazem. Přesto mi v duši zůstal po nějakou dobu pocit prázdnoty, vyhoření, pocit opuštěné vyhořelé hájovny uprostřed hlubokých lesů a nikde kolem ani živáčka, komu bych se mohl a nebo chtěl svěřit. Teď tedy své pocity pouštím do éteru a možná mi někdo z vás porozumí.
Ještě se vrátím k předchozímu způsobu tajemna. Občas si všimneme, že umíme činnost, kterou jsme ještě nikdy nedělali, objevíme v sobě schopnost, o níž jsme neměli ani tušení. A tak se to stalo i mně.
© JOBE 05.08.2008