Praha nad ránem.

Je nedělní velmi časné ráno. Sotva stačil zablikat displej mobilního telefonu, hned vypínám zvonění. Hodinové ručičky právě dorazily na pátou hodinu ranní. Už jsem chvilku vzhůru a čekám jen na objednaný signál k tomu, abych vstal. Letos se už naposledy chystám fotit zimní zasněženou Prahu. Během okamžiku čekání na signál se zamýšlím nad záběry, které bych rád zachytil. Pár svítících luceren a rozednívání nad Prahou, tajemný příslib nového dne. S baterkou, abych neprobudil Bety, opatrně nahlédnu na teploměr za oknem. Dnes to tedy nebude žádná radost, minus osm stupňů není teplota, nad jakou bych jásal. Oblékám se, navazuji utrženou tkaničku na zimních botách, (na provlékání náhradní není čas) beru si bundu, kulicha a rukavice. Proti běžné situaci mne už bude hřát jen jedno tričko navíc. Před půl šestou jsem u Pražského hradu. První dva snímky poslouží jen k nastavení aparátu. Nejsem spokojený, je příliš velká tma a nechci blýskat fleší, fotím, ale tuším, že to dnes nějak není ono. Chodím si pro záběry a snažím se zachytit něco jiného a jinak, než jsem tu fotil minule. V půl šesté a pět minut mne ostraha hradu upozorní, že hrad je otevřen až od šesti hodin ráno a že tedy do té doby nesmím dojít dál, než na "Prašňák." Nejsem nijak nadšený, ale dál si chodím a sbírám snímky. Najednou mám pocit, že je to se záběry trochu lepší, než jsem si myslel na začátku. Nafotím, co je mi libo a na otevření vlastně pak čekám jen pouhých deset minut. Nebe bledne a já mám pocit, že ztrácím nejhezčí snímky doslova před očima. Pak vrzne brána a já konečně mohu vstoupit na nádvoří Pražského hradu. V tu chvíli mne už ale žene spěch. Nebe bledne a stírá stíny nad Prahou. Tady už jde všechno jako na drátku, na spoustu zamýšlených snímků je už velmi málo času. Na Zámeckých schodech si všimnu jiného fotografa. (mimochodem je zachycen v hradní bráně směrem na Hradčanské náměstí) Roztahuje stativ, chystá si snímek dne, lampy na schodech klesající stupeň za stupněm do hloubi Malé Strany. Zamýšlel jsem podobný záběr, ale lampy předčasně hasnou. Je na čase zvednout kotvy a vrátit se do vyhřáté postele. Mám zmrzlé ruce, prsty na nohou, pár rychlých kroků mi ale vrací aspoň náznak pocitu tepla. Je ráno a Prahou rachotí tramvaje a auta a mně se začíná chtít spát. Krátký okamžik fotografova štěstí končí.

Brána do Pražského hradu je uzavřena, takový obrázek je ale málo častý.

© Jobe 7.3.2010