Malé letní interview s Jobem a Bety

 

Otázky kladla naše kamarádka Lucie, autorka blogu http://lucka345.blog.cz/                                                        

Jobe i Bety na otázky odpovídali nezávisle a dopředu neznali odpovědi toho druhého.

      Lucie                           Jobe                                                 Bety

Které roční období máte nejraději a proč?

 

Jednodušší otázka by nebyla? :-)

Jaro, protože se příroda probouzí a zelená má snad sto odstínů. Ale mám ráda všechny roční období, protože každé s sebou nese něco hezkého.

Lehčí otázky tu vážně nemám. :-)

Jaro, léto, kousek podzimu, ten s barevnými listy stromů, mlhami a rostoucími houbami. A pak Vánoce, zimu - pokud je sníh a Velikonoce. A proč? Prostě proto. :-)

 

Co máte rádi na létě?

Slunce a stín, teplo a koupání a klid i vzrušení a četbu a volnější tep života, cestování a výlety po památkách, chladné nápoje a zmrzlinu. Prostě dovolenou.

Je to období klidu, kdy člověk odpočívá na zasloužené dovolené a má čas být sám se sebou a přečíst si knížky, které odkládal v období shonu a pracovního vytížení.

A co na létě nemáte rádi?

Dlouhý čas trávený v rozpáleném autě, fronty, kolony, přílišné vedro.

Na létě není nic, co by mi vadilo. Letní bouřka nádherně pročistí vzduch, když léto proprší, je tu naděje, že porostou houby a naopak, když člověk padá vedrem, užije si dosyta letní koupání.

Kde nejraději trávíte dovolenou?

 

Tak tohle mi asi nebudete věřit.

V autokempu Aranyhíd (zlatý most) v Balatonlelle na Balatonu. Jen právě tuhle dovolenou už si nezopakujeme, kemp zavřeli. Jezdívali jsme tam s Bety léta, byl to takový malý rodinný autokemp, vešlo se tam kolem třiceti obytných aut nebo přívěsů a nějaké stany. V kempu byly stínodárné vzrostlé stromy, slušná vybavenost, teplá voda ve sprchách a člověk tam měl v rámci možností soukromí. Na rozdíl od jiných kempů tam nebylo vyhrazené místo pro malé stany před záchody, což bylo hodně příjemné. A pak se v Balatonlelle koná krásný vinný festival, takže je tam možnost vyžití i večer.  A to nemluvím o maďarské kuchyni, která mne hodně oslovila.

Na místech, kde jsem ještě nebyla. Ráda poznávám nové kraje.

A jaká dovolená vám naopak nevyhovuje, nebo přímo vadí?

Nesnáším nudu, ležink na mořské pláži bez možnosti nějaké změny, výletů a tak. Dvakrát jsme byli s Bety v Chorvatsku a už mne tam nikdy nikdo nedostane. To Maďarsko je, aspoň pro mne, daleko zajímavější. Není tam taková výheň, lze tam jezdit na kole, všude je něco zajímavého. Hrady a zámky, puszta, skanzeny, trhy, všemožné festivaly, vinné i gastronomické…

 

Vadí mi dovolená u moře, nesnáším lenošení na pláži, protože je to nudné a přílišným opalováním trpí pokožka. Při ležení na pláži člověk navíc nemůže poznat nic nového.

Jaká vaše dovolená byla dosud nejhorší?

 

Páni, ty mne nutíš přemýšlet a vzpomínat v době, kdy všichni koukají jen dopředu!!! :-D

Ale dobře, zkusím to. Nejhorší dovolenou si nějak nemohu vybavit. I když, byl to jeden ze dvou pobytů v Chorvatsku. Ten pobyt ale zase tak špatný nebyl. To až cesta domů. Odešla nám u auta vodní pumpa, a tak jsme zajeli ve Slovinsku do servisu. Odmítli nám to ale opravit, protože prý neměli díly. Celou cestu zpět jsme pak jeli se zapnutým topením, abychom pomohli motoru trochu chladit. Co chvíli nám vařil motor a my s Bety jsme měli téměř permanentní úžeh. Bylo to drsné, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Dojeli jsme domů a dali auto opravit.

Pracovní dovolená u rodičů v rodinném domku. Žel i já musela pomáhat při rekonstrukci. :-)

Dalším špatným zážitkem byl okamžik, kdy jsem ztratila v lese ledvinku s doklady, platební kartou a penězi, které jsem měla na zbytek dovolené. Důsledky nemusím dále rozepisovat. Kvůli tomu jsme se s Jobem málem rozešli. Naštěstí je to už zapomenuto a snad i odčiněno. :-)

A jaká byla vaše dosud nejlepší dovolená?

Těch nejlepších bylo asi víc. Rozhodně to byla dovolená trávená na vodě, na Lužnici. Pak mezi vydařené dovolené patří jedna Paříž, jeden Schaffhausen a Zurich, taky zimní dovolená ve Františkově na Šumavě. No a už zmíněné dovolené u Balatonu, v kempu Aranyhíd, nebo ve Fonyódu na privátě v Manduláš utca a jedna krátká dovolená v Budapešti, kde jsme bydleli u Oktogonu. Ta poslední byla v mnoha ohledech výjimečná, krásná. Byla v dubnu, v Praze málem ještě mrzlo a poletoval sníh a v Budapešti už bylo kolem pětadvaceti stupňů a všechno kvetlo.

Nejlepší dovolená mého života trvala tři týdny. Bylo to v Maďarsku a Chorvatsku a můj šéf mi po návratu z dovolené řekl, ať si toho koukám vážit, protože už to nikdy v životě nezažiju. J (Po dvou týdnech, kdy se všichni kolem balili na cestu zpět, před námi byl ještě celý třetí týden odpočinku. A musím říct, že už jsem si nikdy tak dokonale neodpočinula, jako tenkrát.)

Máte nějaké nesplněné prázdninové nebo dovolenkové cestovatelské cíle? Nějaká přání, která byste si chtěli splnit?

Přání jsou vždycky, musí být. Člověk, který nemá žádná přání, je pozitivně ztracen. Tak k těm přáním. Rád bych strávil aspoň tři týdny v kuse ve Francii. Burgundsko, Alasasko, prostě vinařské regiony, zámky na Loiře, Paříž. A pak bych chtěl poznat místa, kterými prošla historie. Bylo by hezké jít po stopách historické ságy Roberta Merla Dědictví otců, nebo se podívat do dějiště románu Malevil. Chtěl bych posedět v pařížských kavárničkách u sklenky Calvadosu a začíst se nad ním do románů, které napsal o Paříži Remarque. Myslím, že právě takhle bych dostal atmosféru téhle krásné země nejsnáze pod kůži. A mám i další tužby, i když nad Francii nevydají. Třeba země Beneluxu s projížďkami lodí po kanálech a s krásnými nábřežími s kotvícími loděmi.

 

Chtěla bych strávit dovolenou ve Francii a projet ji od Paříže přes zámky na Loiře až po Francouzskou riviéru. Ideální by bylo, kdyby tahle dovolená trvala znovu tři týdny.

Kde jste byli na dovolené letos, nebo kam se ještě na dovolenou chystáte?

Letos je to nečekaně jednoduché, zůstali jsme doma.

Letos byla, je a bude pracovní dovolená.

Proč?

Trochu nás mučí starosti a složitosti života. V prosinci jsme se přestěhovali z Prahy na chaloupku a zatím ještě trochu víc bojujeme s polními podmínkami a nedostatkem peněz. Čeká nás zprovoznění podkroví, abychom nežili pořád v provizorních podmínkách.

Důvodem jsou obyčejné přízemní starosti. Stavba, peníze a tak. J

A jak jste se zabydleli na chaloupce? Jaký je rozdíl ve stylu života v Praze a na venkově?

Zabydleli jsme se myslím celkem dobře, i když žijeme stále více méně na stavbě. Ale máme tu nové přátele, přírodu nadosah, 50 metrů do lesa a 3,5 kilometru k civilizaci. Praha je příliš uspěchaná, hektická. Tady na venkově člověk žije v souladu s přírodou, jak je den dlouhý se nepodívá na hodiny, čas je tu zbytečný pojem. Do Prahy ale jezdívám, dnes už ji vnímám trochu jako turista. Divím se, co že jsem to všechno dřív neviděl, čeho jsem si nevšímal.

Rozdíl je hlavně v tom, že na venkově si člověk daleko intenzivněji odpočine. Zahrada voní spoustou květin a v noci pod okny nejezdí tramvaje a auta.  Sousedi nelouskají po nocích kladívkem na prkýnku ořechy. :-) A pak je taky úžasné přijet z práce a vypít si kávu na verandě, nebo na lavičce na zahradě pod jabloní.

K zabydlení se ještě vyjadřovat nebudu. Jsme na půl cesty ke spokojenosti s bydlením.

Kdysi jste, Jobe, někde řekl, že nejlepší váš přítel je fotoaparát. Je v tomto směru něco nového?

To je hodně stará informace. Už dlouho tvrdím, že nejlepším přítelem je pro mne manželka. Ale hned po ní fotoaparát, kytara, sklenka vína a počítač. :-)

 

Kdo je, Bety, vaším nejlepším přítelem?

 

Mým nejlepším přítelem je Jobe, u kterého kromě lásky cítím i zázemí a oporu v těžkých chvílích, kterých mimochodem není zase tak moc.

O létě se říká, že je okurkovou sezónou. Co si o tom myslíte? Máte taky v létě okurkovou sezónu?

Léto je opravdu okurkovou sezónou, ale jen v jistém smyslu slova a jen někdy a někde. Třeba média se plní sbírkou neskutečných nesmyslů, přímo blábolů. V létě mám takový malý niterný zákaz číst periodika kromě oblíbených blogů. (Ten tvůj samozřejmě, Lucko, čtu pořád a rád. :-) ) Je to důležité pro hygienu vlastní duše. V médiích samozřejmě ta okurková sezóna platí naprosto bezezbytku. A taky platí ve fotografii. Ostré světlo, které udělá téměř z každého snímku nepovedenou fotku, vás nutí nechat aparát zapadnout prachem. S létem ale zase přichází čas grilování, táboráků, kytary a budování, chaloupka si žádá právě v létě svoje. Léto je taky časem setkávání, je tedy vrcholnou sezónou pro mezilidské vztahy, tady ty „okurky“ vážně nejsou. Web jobe.cz ale svým způsobem okurkovou sezónu prožívá. Léto tak nějak nepřeje psaní, jako by ostré slunce tupilo i hroty tužek a per. :-)

Léto a okurková sezóna? Snad v televizi, tisku a v Praze. V Praze bývalo příjemné, že se v té okurkové letní sezóně dalo na ulici normálně parkovat, bez nekonečného ježdění kolem bloku a hledání volného místečka, velkého tak sotva na fiátek pětistovku, do kterého se často téměř zázračně Jobe vešel s o hodně větším autem. :-) Jinak je ale léto obdobím práce a dobré bašty, grilování. Je čas posedět s přáteli, (specielně u vás bylo Lucko moc dobře) šťourat se v hlíně a sklízet rajčata a okurky, zavařovat. Z hlediska zavařování je zase okurková sezóna od podzimu do jara. Takže v praxi jde vlastně jen o to, dobře skloubit různé okurkové sezóny. Někdo (sběratel okurkových sezón) tedy celý rok nemusí dělat nic a někdo jiný se zase ani na chvilku nezastaví, protože má v jedné okurkové sezóně vrchol sezóny jiné. :-)

A jak to máte vy? Jste sběratelé „okurkových sezón“, nebo se naopak vůbec nezastavíte?

Já myslím, že ani jedna varianta není úplně pořádku. Ležet ani pracovat se nedá pořád, musí se to střídat. A člověk musí zvládat setřídění priorit podle důležitosti. Neposekaná tráva je v žebříčku priorit až někde dole. Jsou lidé, kteří to přehánějí, a smyslem jejich života je centimetrový trávníček bez jediného plevelu. My protože se pokoušíme žít v souladu s přírodou, třeba vidíme, jak nad posekaným trávníkem lítají zoufalí čmeláci sem a tam a hledají jetel, který tu ještě před chvílí kvetl. Takže trávu sekáme nejvýš dvakrát do měsíce. Ale jinak v létě zase zavařujeme, budujeme. Chaloupka si žádá svoje. Až se vás zima zeptá, co jste dělali v létě, nemůžete prostě odpovědět, že jste léto proleželi na dece pod jabloní.

:-)

:-) Jsme sběratelé okurek. A rajčat a cuket, švestek a bylinek, mrkve, celeru, jahod, paprik. Ale taky si občas lehneme na deku pod jabloň, což hrozně vytáčí sousedy. A taky v létě hodně čteme, i když letošní rok je v tomhle směru trochu výjimkou. Úžasné je, dát si kávičku na zahradě, nebo roztopit gril a udělat si nějakou baštu. Ale taky je tu spousta práce, která se prostě musí udělat, dokud nenapadne sníh. Teď je té práce před námi dost, nějak se z toho vleku pořád nemůžeme vymanit. Pod jabloní jsme letos leželi na dece asi jen dvakrát, ale určitě nemáme udělené všechno, co jsme na okurkovou sezónu plánovali. :-)

A co si myslíte obecně o okurkách?

To je jednoduché. Já pěstuju a sklízím a Bety zavařuje. Já teda ale taky občas zavařuju. Až se zima zeptá, dáme jí ochutnat sterilovanou okurku. :-) Letošní hit jsou rychlokvašky zalité horkým nálevem. Jsou tak dobré, že ani nestačí zkvasit. Doslova se z té maxiláhve vypařují. Děláme je každý týden dvakrát, naše rychlokvašky se pomalu stávají legendou.

Okurky jsou krásně zelené, s trny, jako rychlokvašky, nebo klasicky sterilované… Mňam. Letos se nám teda okurky daří. :-)

A vlastně ne jen okurky. Marmeláda z červeného angreštu je zatím to nejlepší, co se nám povedlo. Angrešt se nelisuje. Celý se i s pecičkami a šlupičkami jen zlehýnka rozvaří. Recept je na gelfixu, cukru dáváme nepatrně méně, aby nebyla marmeláda moc sladká. My cukr ubíráme ze všech receptů. Ale to jsem trochu odbočila, to už není o okurkách :-)

Lucie, děkujeme za interwiev.

A pokud by vás, naše čtenáře, něco zajímalo, nebojte se zeptat. Třeba z Vašich případných otázek uděláme nějaké další interwiev. Teda samozřejmě jen v případě, pokud budete mít zájem. :-)

 

© Jobe & Bety 28.8.2012