Vaření maďarského guláše před radnicí, hrnčířský kruh a kovářská výheň. Víc už téměř není, co k berounským trhům dodat.

Hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně.

Během víkendu 2. - 3. května 2009 proběhly na Berounském Husově náměstí tradiční hrnčířské a řemeslné trhy. Tahle tradiční akce nás rok co rok láká k návštěvě a i kdybychom si neměli vůbec nic koupit, přijedeme sem aspoň pro potěchu očí a duše. Spousty roztodivných tvarů, barev a vzorů napříč celým keramicko-řemeslným světem od umění ke kýči a zase zpátky každého člověka potěší, zaujmou a také (a to především) oblaží na duši. Každoročně navštěvujeme jak jarní, tak i podzimní trhy a pravidelně si odnášíme spousty fotografií, pocitů a nápadů pro vlastní, byť neumělé, tvoření. Keramika dokáže chytit za srdíčko, a abych nekřivdil jiným řemeslům, jejich řemesla pochopitelně také. K vidění byly kromě spousty keramických výrobků také výrobky ze železa včetně správně žhnoucí výhně, ze dřeva, skla, smaltu, navíc i třeba nádherné vitráže a šperky, ruční malby na plátně a na skle, krásné práce tkalců a tkadlen, knihvazačů, řezbářů. Bylo toho moc a mrzí mne už dopředu, že jsme jistojistě na nějaké řemeslo zapomněli, že jsme přehlédli nějaký stánek s čímsi výjimečným a neobvyklým, co by jistě stálo za zmínku.

Hrnčířské trhy jsou tradičně obrovským mraveništěm lidí a pokaždé se sjede více a více návštěvníků. Ruku v ruce s tím jde pro fotografy nepříjemný fakt, že se čím dál hůře fotografuje a u jarních trhů je další komplikací i ostré slunce z úhlu, které stírá a rozmělňuje barevnost, tvary a kontrast. Jediným lékem je fotografování odpoledne, ale to už jsou nejhezčí kousky zboží prodané a v úzkých uličkách mezi stánky už se téměř nedá udělat krok. Nechceme si stěžovat, každá podobná akce má svá úskalí, spíš jen chceme popsat atmosféru, která o víkendu v Berouně panovala. V očích návštěvníků hořely plamínky zájmu a nadšení a bylo příjemné, že se našel prostor na úsměvy, přátelská setkání i na kus řeči.

Na trhy jsme přišli spodní branou berounského náměstí, hned za ní už se tísnily první stánky, žadonící o zájem a pozornost návštěvníků. A sotva jsme udělali pár prvních kroků po náměstí, spatřili jsme v Berouně dosud nevídané divadlo. Před radnicí měli stánek Maďaři, a co víc, stála tu vysoká trojnožka se zavěšeným kotlem, v němž se právě začínal připravovat pravý maďarský guláš. Maďarský kuchař všem lidem kolem ukazoval na prstech, že guláš bude uvařený v 11:00 hodin, ale pohled na kotel jen málokomu dovolil z místa odejít. A ti, co se opravdu dokázali odtrhnout a vyrazili na tržiště, pak ještě dlouho polykali sbíhající se sliny. I nám dalo trochu přemlouvání, abychom šli dál. A pokaždé, když jsme se znovu vrátili na to místo, uviděli jsme stále stejný a před očima houstnoucí dav lidí toužících po ochutnání národního maďarského jídla.

 

Když jsme se probírali fotkami, vrátili jsme se o půl roku zpět a prohlédli si snímky pořízené na podzimních hrnčířských trzích. Letos jsme nafotili spoustu obrázků, které jsou podobné těm loňským. Protože vám, milí čtenáři, ale chceme přinést zase nový a jiný pohled, přinášíme tedy jiné snímky a na nich pokud možno i jiné výrobky a jiné styly. Nakonec jsme zjistili, že to vůbec nebude jednoduché. Jen pro zajímavost a pro srovnání se můžete podívat na loňské podzimní hrnčířské trhy. I tentokrát jsme spatřili spousty nádherných výrobků vytvořených s láskou a fortelem. Největším problémem tak bylo, stejně jako ostatně pokaždé, odolat nástrahám. Budiž obrázky v této reportáži pozváním na příští hrnčířské trhy i pro vás.

  

   

 

© JOBE & Bety 6.5.2009