Ikonománie.

Každý čas s sebou nese klady i zápory. Bývá to pravidlem a lidé na ně téměř vždy mívají rozdílné názory. I já mám názor, se kterým mnozí z čtenářů webu jobe nemusí souhlasit. Často slýcháme z televize a převážně z komerčních studií, že kdosi je ikonou. Snad nejčastěji jsou to zpěváci a fotbalisté. A i kdyby byl jednou ikonou označen třeba prezident, stejně by se mi to pranic nelíbilo. Co je to vlastně ikona? V naší převážně ateistické společnosti to není tak jednoduché, ikony nejsou k vidění na každém kroku. Nesjspíše byste se museli vypravit do kostela, nebo na hrad či zámek. Ikony jsou totiž obrazy svatých a kromě chrámů, kostelů a bazilik jsou k vidění v hradních a zámeckých kaplích. Tedy ikony tak trochu v přeneseném smyslu. Jediné pravé ikony jsou obrazy svatých, vytvořené určitým způsobem, namalované určitou technikou a jsou de facto liturgickými předměty v církevních svatostáncích pravoslavné církve. Jako jediné živoucí ikony jsou někdy označováni Mistr Jan Hus a Jan Amos Komenský, ne každý je ale jako ikony doby takto uznává, i mě se taková představa příčí. V těchto souvislostech rozhodně neobstojí tvrzení, že je ikonou doby frivolní Madona, nebo fotbalista Ronaldo, který plní svými krátkými milostnými románky titulní stránky světového bulvárního tisku. Velmi okrajově a vzdáleně znám jednu ikonomalířku, před nějakým časem jsme se setkali na jedné decentní oslavě společného kamaráda. Upili jsme pospolu pár doušků vína, ne dost na poznání a spřátelení se, ale dost na to, abych věděl, co by mi odpověděla, kdybych chtěl, aby namalovala Kolera, Rosického nebo Ujfalušiho na ikonu. Označování lidí za ikony mi přijde hodně nevhodné, nabubřelé a hloupé. Je to srovnání současníků s dávno zemřelými idoly - svatými, s lidmi, kteří žili podle nejpřísnějších měřítek morálky a slušnosti. Ty současné "ikony" jsou s morálkou na štíru, myslí si, že za peníze si lze koupit všechno a že není důležité, jak vystupují a jak se chovají. Jsou přece ikony této doby a tak mohou doslova všechno. A mě nezbývá než nesouhlasit.  Můj nesouhlas nemá moc společného s vírou. Spíš mi jen přijde, že novým pohledem na ikony znevažujeme staré a ty pak nějak příliš rychle ztrácejí duchovně na ceně. A přitom jim novodobé ikony nesahají ani po kolena.

© JOBE09.01.2011