Bez černý

Sambucus nigra

Popis:

Kdo by neznal keř s názvem Bez černý. Znali ho už antičtí lékaři a býval i kultovní rostlinou, opředenou řadou pověr. Jeho tmavozelené listy mají pilovité okraje, květy jsou drobné a žlutavě bílé a silně, typicky a nepříjemně voní. Jsou nahloučeny ve vrcholových květenstvích, lidově zvaných bezinky, někdy i kosmatice. V dnešní době už jsou lidé, kteří mají na vůni květů alergii. Přesto tím není nikterak snížen význam rostliny pro bylinářské a léčitelské účely. Bez kvete od května do začátku července.

Sběr:

Předmětem sběru je květ, sklízejí se celá květenství. Nejvhodnější je pro sběr košík, případně vzdušný bylinkový pytlík, květy bezu jsou náchylné k zapaření.

Bez černý sušený

Sušené květy černého Bezu.

Sušení:

Květy bezu se suší na sítech v nízké vrstvě, po usušení se musí sdrhnout ze stonků. Nejkvalitnější sušený květ bezu je zcela prost silnějších stonků a dalších příměsí. Květy musí být po usušení žlutavě bílé a stonky slabě zelené, rezavé a nahnědlé květy jsou bezcenné a nepoužitelné.

Použití:

Květy bezu se odedávna používají k pocení a při nemocech z nachlazení. Jsou také slabě močopudné a projímavé, také mají mírně uklidňující účinek. Nejčastěji se květ bezu používá v poměru 1:1 s květem lípy při teplotách a jako obecně prospěšný prostředek při nachlazení. Květy se mohou obalit v trojobalu a osmažit na oleji, vzniknou tak kosmatice, známé a oblíbené to jídlo našich předků. Další alternativou je výroba sirupu a zvláště u dětí oblíbené šumivé limonády.

Bez černý sdrhnutý. Drobnější stonky nejsou na závadu, ty silné naopak ano. Nejkvalitnější je ale čistý květ bez stonků a příměsí.

Sdrhnuté květy ze stonků. Silné stonky jsou na škodu.