Nová stránka 1

Bazalka pravá

Ocimum Basilicum

Na obrázcích vidíte dvě nejčastější formy bazalky. Jsou to velkolisté rostliny, ve své domovině na území bývalé Jugoslávie,v Řecku, v části Ruska, v Itálii, Francii, ve Španělsku i v některých dalších zemích dorůstají výšky až 70cm, v naší domovině však jen výšky kolem třiceti centimetrů, ve sklenících zhruba dvojnásobek, výjimečně v úrodných oblastech až 40-45cm.

Popis:

Bazalka je rostlina s převážně lysými listy, jsou však i druhy s listy mírně chlupatými. Bazalka bývá hustě větvená, listy jsou křížmostojné krátce řapíkaté nebo přisedlé, převážně vejčitého tvaru. Květenstvím je přerušovaný lichoklas, květy jsou obojaké, souměrné se srostlými obaly, barvy bílé, nažloutlé až růžové. Nejpodstatnějším identifikačním znakem je ale charakteristická vůně. Ve volné přírodě v našich zeměpisných šířkách ale bazalku nenajdete.

Bazalce se ve skleníku líbí. Na fotografii jsou různé druhy ve společnosti právě kvetoucích okurek. Na druhém snímku je drobnolistá forma bazalky, která se využívá výhradně ke kořenění pokrmů. Různé druhy bazalek mají také mírně odlišné chuti i vůně, italská kuchyně například rozlišuje až 5 různých druhů bazalek, některé jsou vhodné k ochucení masa, jiné na pizzu, jiný druh se používá k rajčatům a rajským omáčkám, přelivům a dresinkům a jiné ke kořenění salátů, octů a olejů.

Sběr:

Předmětem sběru jsou rostliny z vlastních výsevů. Rostliny určené ke sběru jsou hustě listnaté, v období květu a nejlépe v čase mezi 11. - 14. hodinou, kdy má bazalka nejvíce esenciálních látek. Sbírají se se celé rostliny i s květem, načernalé a jinak skvrnité listy jsou na škodu Pokud neostříháte rostliny až k zemi, bazalka vám dopřeje ještě druhou a mnohdy i třetí sklizeň. Po ostříhání kvetoucích vrcholů se začne bazalka silně větvit, druhá sklizeň bývá výrazně bohatší než sklizeň první. Bazalku můžeme sbírat jako bylinku i koření k sušení, mnohem výhodnější je však vložení čerstvě ostříhané natě určené na kořenění jídel do mikroténového nebo PE sáčku a po zavázání uložení do mrazáku. Sušící se bazalka ztratí významné množství silic, které jsou právě tím nejsprávnějším aroma při dochucování jídel. Sušená bazalka ani zdaleka nedosahuje chuťových vlastností zmražené bazalky. Jiné, různobarevné druhy jsou vhodné především k mražení. Protože bazalka nevydrží naše chladné klima, je vhodné přesadit ji před chladnými dny do květináčku, sestříhat a přenést ji domů, kde ještě nějakou dobu poslouží jako čerstvé koření. V případě, že vám nezajde, můžete ji po "ledových mužích" znovu vysadit na záhon. Nám zimu 2006 - 2007 přečkala na záhoně a v další sezóně měla dvojnásobně stonků i květů, stejně jako přezimující majoránka.

Sušení:

Bazalku můžete sušit ve svazečkách, stejně tak můžete sušit odstřihané listy v malých vrstvách na sítech. Stonky vesměs nemají praktický význam pro sušení. Správně sušená bazalka je tmavě zelená. K uložení jsou nejvhodnější skleněné uzavíratelné dózy a sklenice, sušená bazalka snadno přijímá vzdušnou vlhkost, černá a plesniví.

Použití:

Bazalka se používá v lidovém léčitelství už od starověku. Droga se využívá k přípravě nálevů i čajů ať už samostatně, nebo ve směsích. Je účinná při zánětech horních cest dýchacích, příznivě působí na zažívací ústrojí, zlepšuje trávení a desinfikuje močové cesty. Už odedávna se užívá jako potopudný i uklidňující prostředek, současně i jako dezinfikující kloktadlo. Oblíbená bývala třeba i bazalková voda, vyráběná vylouhováním nebo destilací čerstvé natě.